Z historie borkovanských kraslic
K minulosti borkovanských kraslic
Nejstarší vyškrabované kraslice z brněnského Kloboucka z přelomu 19. a 20. století, uchované ve fondu muzea v Kloboukách u Brna, jsou jednobarevné, zdobené rostlinnými, většinou stylizovanými motivy. Pokrývají souvisle skořápku vejce. K typickým motivům patří karafiát v různých obměnách a květ růže, od plátkové s kruhovým (někdy mřížkovaným) středem, k bohatší stolisté se stínovanými okvětními lístky. Na některých kraslicích dělí plochu pásek, vyplněný vlnovkou. Ještě připomeňme, že kraslice v tomto kraji byly dvojího druhu, vejce se zdobila také starou technikou - malováním zabarveným voskem, který se na skořápku nanášel kouskem slámy či zašpičatělou zápalkou.
Výrazná změna nastala po první světové válce, když se na vyškrabovaných kraslicích uplatnila barevnost. Zpočátku se modrou či růžovou barvou pokryl široký pruh, kontrastující se zbarvením ostatní plochy. Posléze se začaly kolorovat květinové motivy. Tento způsob výzdoby se rozvinul v Borkovanech a mezi lidem byl zakrátko přijímán jako vylepšení, zdokonalení stávajícího stylu, přibližoval rostlinné motivy reálnému barevnému vnímání. Oblibu si získaly anilinové barvy ostrých tonů, rozpouštěné v lihu se šelakem. Ženy si je mohly koupit už hotové v drogerii.
Výzdoba se ovšem stala časově náročnější. Rozčlenila se do několika fází: natírání půdovou barvou a jinou zase na pásek, pak vyškrabování, dále pokrývání vzorů, vyškrábaných do běla skořápky, vrchní barvou, a konečně konturování a stínování opětným rytím. Na jednoduchých etapách výzdoby, např. barvení pásků, se podíleli mladší členové rodiny nebo pomocnice krasličářek. Proces urychlily rychle schnoucí barevné laky v několika odstínech. Ke kolorování se používaly štětečky zprvu upravené z králičích chlupů či z koňské žíně. S výrobou kraslic se začínalo už před Vánocemi.
Vedle dělení plochy ornamentálním pruhem, častěji podélným (tzv. půlkový, dělený vajíčko) než příčným (bečičke), se vyvinuly další kompozice. Výzdoba se soustředila i do srdcovitých a trojúhelníkových medailonů (tzv. šátečkový, šorcový, srdcový vajíčko). Oblíbené bylo i dělení do tří oválů (tříčtvrtkový vajíčko). Někdy v letech po první světové válce má původ mřížka, napodobující krajku v pruzích (tzv. ažurky, nece, krajkové vložky), které se ujaly na kraslicích v Krumvíři a zčásti přenesly i na borkovanské kraslice. Inspirací byly síťované záclony, necováním se zabývalo dříve mnoho žen.
Tradiční zásoba motivů v barevných obměnách se postupně rozšířila o nové, z velikonočních pohlednic (květy v košíku, ratolesti sestavené do oblouků kolem nápisu, veršovaného textu či písničky). Přibývají další květy, symbolizující jarní období (fialky, macešky, pomněnky, sněženky, kočičky atd.), objevily se i trsy jahůdek. Z obrázků na obalech od velikonočního zboží a pohlednic se po druhé světové válce přenesly na skořápku motivy kuřátek a zajíčků (pro děti), ojediněle i figurální motivy. Nápisové kraslice se staly jistou módou asi už ve třicátých letech 20. století. Uplatňovaly se verše s pozdravnou, milostnou i vlasteneckou tematikou. Ještě kraslice ze sedmdesátých let zdobí text i s notovým záznamem populární písničky: z památníků, z pohlednic, ze zpěvníků. Šlo obyčejně o zakázkový kraslice. Vhodný text vybíraly krasličářky zpravidla podle požadavků svých zákaznic ze svých sbírek veršovánek a nápisů zaznamenaných v sešitech, které si průběžně doplňovaly. V kraslicové tvorbě se tak vytvořil místní ornamentální styl, který přejímaly i tvůrkyně mladší generace. Přitom každá měla a má i dnes vlastní rukopis, ve skladbě barev, ve výběru motivů a jejich podání, v kompozici.
V Borkovanech se po první světové válce rozvinula výroba pro trhy, přibývalo žen, které se do ní zapojily pro možnost doplňkového výdělku. Některé samy roznášely své kraslice; chodívaly s naplněnými košíky do okolí, do Kobylí, do Blučiny, Horních Bojanovic, Velkých Pavlovic. Uplatnily zdobené výdunky na trzích také prostřednictvím překupnic (vajčářek), které zboží dodávaly do obchodů a na velikonoční trhy v Brně, v Hustopečích, Hodoníně, Slavkově. Po několik desetiletí dodávaly borkovanské krasličářky své kraslice i do družstva Zádruha v Praze, kam získaly odbyt už ve třicátých letech, a to zprvu prostřednictvím tzv. sběraček ve Vnorovech u Veselí nad Moravou (dodnes známém středisku kraslicové tvorby), po roce 1960 je dodávaly do Prahy samy. Tak se borkovanské kraslice objevily v obchodech v různých městech na Moravě i v Čechách. Zdobené skořápky se začaly během druhé poloviny 20.století užívat i ve venkovském prostředí jako dekorativní předmět (dárek na zavěšení), pro velikonoční výzdobu domácnosti. S produkcí pro trh se přešlo na zdobení výdunků. Velké zakázky od firem a nízké ocenění vedlo k tomu, že se dekor komerčních kraslic zjednodušoval. Takovým se říkalo trapový. Borkovanský barevný styl se brzy rozšířil do obcí na brněnském Kloboucku, krasličářky z Borkovan uplatnily své umění i na novém místě, když se přestěhovaly.
Asi od šedesátých let a sedmdesátých let 20.století se uplatnil v Borkovanech také jiný způsob dekorování, oživující starší tradici jednobarevných vyškrabovaných kraslic. V tvorbě žen převážil. Stalo se tak z podnětu Ústředí lidové umělecké výroby, které chtělo využít potenciál borkovanských krasličářek podle svých představ a námětů. Svého času byly kraslice vyškrabované stylizovanými rostlinnými motivy na černém, modrém a červeném fondu nazývány slovácké - podle podobnosti s kyjovskými, oproti místním, barevným, borkovanským. Návrat k vyškrabování byl podpořen také soutěžemi, které pořádalo muzeum v Kloboukách. Tento styl se vyznačuje stylizovaným rostlinným dekorem rozvinutým v příčném pruhu, rozloženým po plášti vejce, soustředěným do polovin, které jsou vyznačeny podélnými ornamentálními pásky. Působí kontrastem bílé ryté kresby a tmavého fondu i jemnou stylizací rostlinných prvků v tradičním klasickém pojetí. V jistém návratu k barevnosti je možno vidět rozšíření sortimentu kraslic i obnovu lokální tradice, která se vytvořila na počátku minulého století.
Eva Večerková, Etnografický ústav Moravského zemského muzea v Brně
Literatura:
Eva Večerková, Kraslice na Moravě. Brno 2003.
Eva Večerková, Příspěvek k charakteristice gravírovaných kraslic z jižní části Ždánického lesa. Časopis Moravského muzea, 67 (1982) 201-220.
Eva Večerková, Kraslice na jižní Moravě (hanácké Slovácko). In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník 38, sv.41, s. 127-140.
